letiste vaclava havla sama do indie

Sama na cestě do Indie na kurz učitele jógy

Byla si už někdy v Rišikéši? Ne, já a sama na cestě do Indie na kurz učitele jógy? No, to vůbec. Mám z toho strach a nevím kdo by semnou jel. A víš proč máš strach? V cestování na vlastní pěst sama sobě moc nevěřím. A nevěříš si přesně v čem, že bys sama netrefila? Jo, bojím se, že nenajdu cestu a že se v Indii ztratím. Poznáváte se v tom?

Tenhle vnitřní dialog je mi důvěrně známý, odehrával se mý hlavě v létě 2018. Bylo mi pětadvacet a měla jsem sen, velkej sen – vydat se do místa odkud jóga pochází, studovat kurz učitele jógy přímo u zdroje. Nápad supr, zní to dobrodružně. Jenže, když přišlo na lámání chleba, už jen při tý představě JÁ, SAMA do INDIE? se strachy třesu a radši si to nechám znovu projít hlavou, rozhodím sítě na cestovní seznamce na FB…no, třeba se ke mě někdo přidá a pak…

Jaký pak třebaŽE

Nene, žádný odklady…TEĎ nebo nikdy! Nebudeš se přece spoléhat na náký třebaŽE se k tobě někdo někdy přidá. Prostě klikni na tlačítko ‚‚ZAPLATIT“. Jo, je to last minute, s koupí letenky jsem otálela dýl jak měsíc. Nakonec jsem za zpáteční letenku směr Praha – Dillí – Praha vyplázla 13 259 Kč, která byla o 5-6 týdnů dříve k mání za 10.457 Kč. ‚‚No, to váhání se mi ale pěkně prodražilo‘‘ odfouknu si ponaučením pro příště…

Jak se dostanu do Rišikéše?

Na webu školy se dočítám, že se do Hlavního města jógy dá dostat hned několika způsoby : autem, autobusem, vlakem nebo letecky. Volím pro mě nejsnazší možnou cestu, nepatří sice k těm úplně nejlowcostovějším, ale letět je nejrychlejší a tak pokračuju dál v nakupování. Letenky hledám přes srovnávač skyscanner.cz, odkud – kam, Nové Dillí (DEL) –> Dehradůn (DED). Letenky se pohybují v rozmezí od 550 Kč do 1200 Kč za jeden směr.

Beru ohled na to, že do Dillí přiletím ve 14:30 místního času. Váhám, poletím v 16:00 nebo v 17:30? Nakonec se rozhodnu pro pozdější let, je výrazně levnější, platím 770 Kč. Letenky tedy mám…Ještě píšu email do školy. Oznamuji, že přiletím v 7 pm na letiště Dehradun a žádám o vyzvednutí (pick up) jejich řidičem, do přílohy přikládám letenku. Dva dny před odletem si to s nima ještě radši potvrdím, ať mám dvojí jistotu, že semnou počítají.

Den D, JÁ SAMA na cestě do Indie, místo: Letiště Václava Havla

zena sama na ceste do indie letiste vaclava havla

Večer před odletem jsem to své malé vítězství oslavila. S Lukášem jsme to vzali pěkně po našimu a zapili mou cestu za sebepoznáním hned několika štamprlema poctivé domácí meruňkovice a pokračovali až do rána na letištním baru. Na zdraví! Na šťastnou cestu! Užij si to, dej na sebe pozor zlato a věř jen sobě. Na to pamatuj! Rozloučil se semnou a dodal mi odvahy.

Brečím jak želva, nikam se mi nechce, vlastně chci zůstat doma. ‚‚Ale di, kdyť jsi se tak moc tešila, tak jaký pak, že se ti nechce?‘‘ já vím, pokračuju…ale, to jsem ještě měla odvahu a kuráž, teď mám jenom strach…

Předložte zavazadlo ke kontrole, pas, víza a zpáteční letenku 

Přísahám bohu, že jet sama do Indie je dosud největším výstupem z komfortní zóny jakej sem zažila. Lukáš mě upřeně sleduje svým ostřížím zrakem až k pasové kontrole, abych náhodou nevzala dráhu. Srdce mi buší o sto šest, začínám se potit. Přístupuju ke kontrole zavazadel, v očí slzy o velikosti hrachu. Asi právě proto, mě kontrolor ani neprudí s tím, že nemám všechyn lahvičky s tekutinami na jendom místě. Mé slzy ho přimějí jednat lidsky a já postupuju dál…

,,Pas, víza a zpáteční letenku prosím‘‘  jsem hrozně nervózní, v duchu si pořád dokola opakuju jednu mantru: Všechno je ok.

 Jsem tam, sama na cestě do Indie na kurz učitele jógy

,,Uff, zvládla jsi to!“ poplácám se porameni. Utřu slzy, rozhlédnu se kolem sebe a rychlo krokem s očima našťopkách hledám gejtu C. Sednu si na lavičku, rozdejchávám své malé vítězství a sbírám sílu na další misi. V Emirates mám důvěru. Vše jde jako po drátkách. Z Prahy do Dubaje to trvá cca 5 hodin a 30 minut. Tam mě čeká přestup v délce tří hodin na navazující spoj do Dillí, společnost mi dělá kniha. Žádný zpoždění se nekoná. Jsem opět v oblacích a vychutnávám si zatím nejlepší indický menu, který jsem kdy ochutnala – ano, na palubě letadla, vážně k nevíře. sama na cestě do indie indicke menu emirates

Z Dubaje do Indie to trvá pouhé 3,5h. Máme 14:30 místního času. Přistávám na nejvýznamnějším mezinárodním letišti v Dillí – Indira Ghandi Airport, Terminál 3. Scházím po schodech dolů k e-vízové kontrole, fascinují mě mudry – skulpktury gest rukou, které tu na stěnách visí. Vítejte v Indii, zdraví mě z bilboardů. Tak jsem to dokázala…

letiste delhi indira ghandi e visa kontrola

E-vízová kontrola na imigračním v Dillí, Indie 

Tohle není konec, ale teprv začátek. Procházím halou až na její nakonec k imigračnímu úředníkovi. Usmívám se. On se tváří neutrálně. Vyptává se mě na důvod mého pobytu v Indii. ‚‚Kurz učitele jógy v Rišikéši, pane‘‘  nechápavě porkčačuje ve výslechu:,,Proč kvůli tomu podnikáte cestu až do Indie, madam?‘‘  jakoby snad nevěděl, že jóga pochází z jeho rodné země…

Přestup z Terminálu 3 na terminál D1 

V příletové hale se ztrácím, nehraju si na hrdinku, ale jdu přímo na informace a přepnu do angličtiny. Hledám transfer do Dehradunu, pane. To je vnitrostátní let madam, to musíte přejet na Terminál D1. Ahá, a ten najdu kde, pane? Jděte ven z letištního prostoru k pilíři číslo 10, najdete tam stánek, kde vám vytisknout lístek na autobus, ten vás na Terminál D1 odveze.

Letištním autobusem na vnitrostátní letadlo do Dehradunu

Řídím se jeho instrukcemi. Mám ho. Zjištuju, že autobus jezdí každých 20 minut a je ZDARMA, pouze předložím-li letenku na kterou jsem do Indie přiletěla. ,,Páne jo, to mám ale kliku‘‘ ještě, že jsem koupila ten pozdější let, někdy se šetřit vyplatí hned dvakrát, dvouhodinový gap mezi lety by mě na přestup spíše nestačil…

Páni…má toho už hodně za sebou. Fascinuje mě, jak do něj pracovníci letiště po cestě směrem k terminálu naskakují a vyskakují. Všichni si mě tak vzláštně prohlížejí, a já je taky. Bus je spíš stojací s pár odkladacími místy na zavazadla. Přidržuji se tyče a pro jistotu se kontrolora lístků ptám, zda sem ve správném autobuse.

sama na ceste do indie transfer delhi

Letenku noste prosím v anglickém jazyce 

Jsem na místě. Nastupuju do výtahu a jedu o patro víš. Venku před vstupem stojí officer, který na základě letenky a pasu povoluje vstup do letištního prostoru. Letenku mám v češtině a officer má dojem, že český srpen je anglicky September a nechce mě dovnitř pustit. Wtf? Co mám asi tak teď dělat, načeřím se. Moc času mi nezbývá a vevnitř na kontrole je neskutečná fronta.

,,Jděte támhle za roh do kanceláře SpiceJet a nechte si vytisknout novou letenku‘‘ jsem pěkně rozčílená. Netrpělivě klepu nohou, zatím co vyčkávám v řadě. Prosím o tisk letenky. Žádají za to po mě 100 Rps a já u sebe nemám žádné rupie, dolary neberou, co karta? Ano. Chvála bohu. Děkuju natisíckrát a uháním zpět k officerovi a máme tu další kontrolu, zaplať pánbůh poslední, rozdělená podle pohlaví.

Za 45 minut na letišti v Dehradunu 

Koukám na hodinky, mám ještě hodinu než začne boarding. Wow, jsem překvapná, že jsem to zvládla s takovým náskokem, to si zaslouží sdílení. Zkouším se připojit k místní wifi, abych o sobě dala světu vědět, že jsem sama tu cestu do Indie v pořádku zvládla, ale nedaří se…

Je 5 pm, čas boardingu. Při pohledu na letadélko společnosti SpiceJet pro 55 osob se mě zmocňují pochyby – má už ledascos zasebou. Nezbývá než věřit, že doletím v pořádku a taky včas. Pilot oznamuje, že jsme přiletěli o 15 minut dříve před plánovaným příletem. Bomba! Dehradunské letiště je táák maličké. Ven vede pouze jedna cesta. Zhluboka se nadechnu a jsem tu.

Vítejte v Dehradunu 

Rozhlížím se po davu řidičů taxi, hledám tabulku se svým jménem. Nikde nikdo. Trošku znejistím. Kolem mě se to hemží dalšími řidiči a všichni mi nabízejí odvoz.  Sebejistě odmítám. Můj řidič je již na cestě. Než přijede, ráda bych si z bankomatu vybrala nějaké ty rupie, ale marně. Bankomaty i já jsme bez peněz. Nervózně přešlapuju sem a tam. Vzbudím tím zájem u indického mladíka. Nabízí mi svůj telefon a pomoc. Volá do školy, zda je řidič již na cestě. Je 6:50 pm. V emailu jsem uvedla, že přiletím v 7PM, je čas…zbytečně jsem panikařila. Jen co mladík dohovoří řidič na mě mává cedulí s mým zkomoleným jménem

Z letiště Dehradun taxíkem přímo do jogové školy v Rišikéši 

Stmívá se. Řidič se snaží navázat konverzaci, zatímco já prožívám kultrním šok. Pusu mám otevřenou do kořán a jen zírám. Wow, kličkujeme cestou necestou, asfaltovou, kamenou i polní. Snažíme se bez nehody vyhnout houfu oslavujících lidí. Dnes končí festival boha Šivy, koná se tu každý rok a tisíce lidí z celé Indie jsem proudí a vydává se na pouť. Řidič na mou žádost staví u bankomatu, zjištuju, že i ten zeje prázdnotou. Kašlu na to. Nasedám zpět do auta směr do školy úzkými uličkami…Jsme tady, madam.

sama na ceste do indie kurz yoga teacher training course rishikesh

Po 25 hodinách jsem v cíli, sama ve městě jógy Rišikéš 

Hrdá, že jsem to úspěšně zvládla. Nezabloudila jsem, neztratila jsem se ani mě neokradli. Vážně pecka. Zdá se, že všichni studenti už jsou dávno na místě, tuším, že jsem přijela mezi posledními. Za jiných okolností by mě to štvalo, ale jsem tak unavená, že mi to vskutku jedno…párování na sdílený pokoj podle pohlaví nechavám na managementu a nevměšuji se do toho. Hlavně mi dejte postel, a to rychle prosím…

Lucie Štancová
Nořím se do hlubin svého těla a učím se rozumět jazyku, kterým ke mě hovoří. Inspiruju svou cestou druhé k tomu, aby se nebáli vystoupit z řady a dovolili si být více sami sebou. Věřím, že žití v Pravdě svého Bytí, péče o duši a tělo je klíčem ke zdraví a lékem na večnou nespokojenost dostupný všem a nestojí skoro nic - pouze naši pozornost a čas.

Jak překonat strach

Jednoduché cvičení, se kterým dáš sbohem  strachu z cesty do Indie jednou pro vždy i TY!

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů