letiste vaclava havla sama do indie

Sama na cestě do Indie na kurz učitele jógy

Byla si už někdy v Rišikéši? ne, já a sama na cestě do Indie, na kurz učitele jógy? No, to vůbec! Mám z toho strach a nevím, kdo by semnou jel.

A víš, proč máš strach? v cestování na vlastní pěst sama sobě moc nevěřím.

A nevěříš si přesně v čem, že bys sama netrefila?  jo, bojím se, že nenajdu cestu a že se v Indii ztratím.

Poznáváte se v tom?

Tenhle vnitřní dialog je mi důvěrně známý. Odehrával se v mý hlavě v létě 2018. Bylo mi pětadvacet a měla jsem sen – velkej sen, o tom, že se vydám do místa odkud jóga pochází, o absolvování kurzu učitele jógy přímo u zdroje. Nápad supr, zní to dobrodružně.

Jenže..

…když přišlo na lámání chleba, už jen při tý představě:,,JÁ, SAMA do INDIE?“ – se strachy třesu a radši si to znovu nechávám proclít hlavou, rozhodím sítě na cestovní seznamce na FB…no, třeba se ke mě ještě někdo přidá a pak…

Jaký pak třebaŽE

Nene, žádný odklady…TEĎ nebo nikdy! Nebudeš se přece spoléhat na ňáký třebaŽE se k tobě někdo někdy přidá. Prostě klikni na tlačítko ‚‚ZAPLATIT“. Jo, je to last minute, s koupí letenky jsem otálela dýl jak měsíc. Nakonec jsem za zpáteční letenku směr Praha – Dillí – Praha vyplázla 13 259 Kč, za tukterá byla o 5-6 týdnů dřív k mání za 10.457 Kč. ‚‚ Váhání se mi ale pěkně prodražilo‘‘ ponaučením si odfouknu pro příště…

Jak se dostanu do Rišikéše?

Na webu školy se dočítám, že se do Hlavního města jógy lze dostat autem, autobusem, vlakem nebo letecky. Volím pro mě nejpříjemnější možnou variantu, asice, že nepatří k těm úplně nejlowcostovějším, letět je nejrychlejší, a tak pokračuju dál v nakupování.

Letenky hledám přes srovnávač skyscanner.cz. Odkud – kam, z Nového Dillí (DEL) –> do Dehradúnu (DED). Letenky se pohybují v rozmezí od 550 Kč do 1200 Kč za jeden směr.

Beru ohled na to, že do Dillí přiletím ve 14:30 místního času. Pečlivě zvažuju, jak velký rozestup mezi lety zvolit, poletím v 16:00 nebo v 17:30? Raději vybírám pozdější let, budu tak mít 3 hodiny na přestup a navíc je výrazně levnější, platím  770 Kč na místo 1200 Kč.

Uff, takže letenky mám…

Ještě píšu email do jogové školy. Oznamuji, že přiletím v 7pm na letiště Dehradún, přikládám letenku DEL – DED, ať je to jasné, černé na bílém a žádám o vyzvednutí (pick up) školou nasmlouvaným řidičem. Dva dny před odletem si to s nima opět potvrdím, ať mám dvojí jistotu (kontrolu), že semnou indové vážně počítají…

Den D, JÁ SAMA na cestě do Indie, místo: Letiště Václava Havla

zena sama na ceste do indie letiste vaclava havla

Večer před odletem jsem to své malé vítězství řádně oslavila. S Lukášem jsme to vzali pěkně po našimu a zapili mou cestu za sebepoznáním hned několika štamprlema poctivé domácí meruňkovice a pokračovali až do rána na letištním baru.

,,Na zdraví! Na šťastnou cestu! Užij si to, dej na sebe pozor zlato a věř jen sobě. Na to pamatuj!“ rozloučil se semnou a dodal mi odvahy.

Brečím jak želva, nikam se mi nechce, vlastně chci zůstat doma…

Lukáš:,‚Ale di zlato, kdyť jsi se tak moc tešila, tak jaký pak, že se ti nechce?‘‘ já vím, pokračuju…ale, to jsem ještě měla odvahu a kuráž, teď mám jenom ten Strach…

Předložte zavazadlo ke kontrole, pas, víza a zpáteční letenku 

Jet sama do Indie je pro mě dosud největším výstupem z komfortní zóny, fakt nekecam, na mou duši. Lukáš mě upřeně sleduje svým ostřížím zrakem až k pasové kontrole, co kdybych přeci jen vzala dráhu. Srdce mi buší o sto šest, začínám se potit. Přístupuju ke kontrole zavazadel, v očí slzy o velikosti hrachu…asi proto mě kontrolor neprudí s tím, že nemám všechny lahvičky s tekutinami na jednom místě. Moje slzy ho přimějí jednat lidsky, taštičku přeskládá za mě a já postupuju kupředu značně posilněná adrenalinem…

,,Pas, víza a zpáteční letenku, prosím‘‘ jsem hrozně nervózní, v duchu si pořád dokola opakuju: ,,Všechno je OK! Všechno je OK! Všechno je OK!“

 Jsem tam, sama na cestě do Indie na kurz učitele jógy

,,Uff, zvládla jsi to!“ poplácám se po rameni. Utřu slzy, rozhlédnu se kolem, valím to rychlo krokem s očima našťopkách, hledám gejtu označenou písmenem C. Mám ji, plácnu sebou na letištní lavičku, zavrním si blahem a sbírám sílu na další misi. V Emirates mám vážně důvěru. Vše jde jako po drátku…

Z Prahy do Dubaje to trvá cca 5 hodin a 30 minut.

Čeká mě tam jeden z přestupů v délce tří hodin na navazující spoj do Dillí. Společnost mi dělá kniha od Wiliama Sutcliffa – Cesta do Indie s podtitulem …a musí to být do Indie? Rozesměje mě. Díky bohu žádný zpoždění se nekoná, jsem opět v oblacích a spokojeně si pomlaskávám nad nejlepším indickým meníčku. Ano, na palubě letadla Emirtes…k nevíře.sama na cestě do indie indicke menu emirates

Z Dubaje do Indie to trvá pouhé 3,5h. Máme 14:30 místního času a já v čas přistávám na nejvýznamnějším mezinárodním letišti v Dillí – Indira Ghandi Airport, Terminál 3. Scházím po schodech dolů k e-vízové kontrole. Fascinují mě mudry – skulpktury gest rukou, které tu na stěnách visí. Vítejte v Indii, zdraví mě z bilboardů. Tak jsem to dokázala…

letiste delhi indira ghandi e visa kontrola

E-vízová kontrola na imigračním v Dillí, Indie 

Ale tohle ještě není konec přátelé, to je teprve začátek. Výraz v tváři se mi skřivý výrazným WOW. Procházím letištní halou až na její konec k imigračnímu úředníkovi. Nahodím úsměv, ale s ním to ani nehne. Tváří se neutrálně a vyptává se na důvod mého pobytu v Indii.

‚‚Kurz učitele jógy v Rišikéši, pane‘‘  nechápavost se mu vykresluje na čele a pokračuje ve výslechu:,,Proč kvůli tomu podnikáte cestu až do Indie, madam?‘‘  jakoby snad nevěděl, že jóga pochází z jeho rodné země…nechápavost se pro změnu vykresluje na čele mě.

Přestup z Terminálu 3 na terminál D1 

V příletové hale se ztrácím. Dnes si nebudu hrát na hrdinku jménem Poradím si sama, ale jdu přímo na informace a přepnu jazyk do angličtiny: ,,Where I find a transfer to Dehradun, Sir?“ It’s domestic flight Mam, you must go to the Terminal D1.

,,Aha, a kudy mám jít, pane?“ Jděte rovně, ven z letištního prostoru, k pilíři č. 10, nachází se tam stánek, kde vám vytisknout lístek na autobus, ten vás na Terminál D1 odveze.“

Letištním autobusem na vnitrostátní letadlo do Dehradůnu

Řídím se jeho instrukcemi. Mám ho. Zjištuju, že autobus jezdí každých 20 minut a je ZDARMA předložím-li letenku na kterou jsem do Indie přiletěla. ,,Páne jo, to mám teda kliku, ještě, že jsem koupila ten pozdější let, někdy se šetřit vyplatí hned dvakrát“ mumlám si pro sebe, dnes by mi dvouhodinový gap mezi lety na můj historicky první přestup v Indii spíše nestačil…

Páni…stuttle bus přijíždí.  Jeho konstrukce vypráví, že má ledascos za sebou. Stojím, bus má minimum sedátek s pár odkladacími plochami pro cestovní zavazadla.  Ač zprvu váhám jestli se vůbec dotknu stářím zašlé tyče, neriskuju a pořádně se držím zatím co se tázavým pohledem směrem k revizorovi ujištuji že dojedu ke svému cíli…

Spolucestující si mě zkoumavě prohlížejí, a přistihnu se, že já je vlastně taky…po cestě řidič několikrát zpomalí při i vyskakujícímu personálu letiště, vážně fascinující…

sama na ceste do indie transfer delhi

Letenku noste jedině v angličtině, vždy!

Jsem na místě. Nastupuju do výtahu a jedu o patro víš. Venku před vstupem stojí officer, který na základě letenky a pasu povoluje vstup do letištního prostoru, což je mi teda vážně novinka. Letenku mám v češtině a indický úředník rychle nabývá dojmu, že mám do odletu ještě nákej ten měsíc, neb český Srpen pokládá za anglický September a nechce mě pustit dovnitř. Wtf? Co mám asi tak teď dělat, načeřím se. Moc času mi nezbývá a vevnitř na kontrole je dlouhá fronta…

,,Jděte támhle za roh do kanceláře se kterou letíte (SpiceJet) a nechte si vytisknout novou letenku‘‘ povídámi s klidnou hlavou, zatím co ta moje je rozpálená do ruda.

Netrpělivě klepu nohou, než na mě přijdě řada. ,,Prosím o tisk letenky“ 100 Rps madam. No tvl, nemám ani rupku a dolary tu neberou, tak a co karta? Accepted. Chvála bohu. Děkuju natisíckrát a uháním zpět k officerovi. Mám tu další kontrolu, zaplať pánbůh poslední, za to rozdělenou podle pohlaví.

Za 45 minut na letišti v Dehradůnu 

Koukám na hodinky, mám ještě hodinu než začne boarding. Wow, jsem překvapná, že jsem to zvládla s takovým náskokem, to si zaslouží sdílení na sociální síti. Zkouším se připojit k místní wifi abych o sobě dala vědět světu, že jsem sama tu cestu do Indie v pořádku zvládla, ale nedaří se…

Je 5PM, čas boardingu. Při pohledu na letadélko společnosti SpiceJet pro 55 osob se mě zmocňují pochyby – má už hodně nalítáno. Nezbývá než věřit, že doletím v pořádku a taky včas. Pilot oznamuje, že jsme přiletěli o 15 minut dříve před plánovaným příletem. Bomba! Dehradůnské letiště je táák maličké. Ven vede pouze jedna cesta. Zhluboka se nadechnu a jsem tu…

spicejet dehradun letište

Vítejte v Dehradůnu 

Rozhlížím se po davu řidičů taxi, hledám tabulku se svým jménem. Nikde nikdo. Trošku znervózním. Kolem mě se to jen hemží dalšími řidiči a všichni mi nabízejí své služby. ,,Můj řidič je již na cestě‘‘ sebejistě jednoho po druhém odmítám.

Než přijede, ráda bych si z bankomatu vybrala místní měnu, ale marně. Bankomaty i já jsme bez peněz. Nervózně přešlapuju sem a tam, to vzbudí zájem u indického mladíka. Nabízí mi svůj telefon a pomoc. Přijímám. Volá do školy a v mísntím jazyce ověřuje, zda-li je můj řidič už na cestě. Letmě pohlednu na místní čas, vždyť je teprve je 6:50PM. V emailu jsem uvedla, že přiletím v 7PM, má čas…zbytečně jsem panikařila. Jen co mladík dohovoří řidič na mě mává cedulí s mým zkomoleným jménem

sama na kurz učitele jogy dehradun letište

Z letiště Dehradůn taxíkem přímo do jogové školy v Rišikéši 

Stmívá se. Řidič se snaží navázat konverzaci, kdežto já prožívám kultrní šok. Pusu mám otevřenou do kořán a jen zírám, wow. Kličkujeme cestou necestou, asfaltovou, kamenou i polní. Snažíme se bez nehody vyhnout houfu do oranžova oděnných lidí.

,,Dnes končí festival boha Šivy,  koná se v Rišikéši každý rok a tisíce lidí z celé Indie sem proudí a od tud se vydávávají  na pouť k chrámu jmenovaného boha“ dozvídám se. Řidič na mou žádost staví u bankomatu, na podruhé zjištuju, že i ten zeje prázdnotou. Kašlu na to! Nasedám zpět do auta, směr do jogové školy vede velmi úzkými uličkami…Tak jsme tady, madam.

sama na ceste do indie kurz yoga teacher training course rishikesh

Po 25 hodinách jsem v cíli, sama ve městě jógy, Rišikéš 

Hrdá, že jsem to úspěšně zvládla. Nezabloudila jsem, neztratila jsem se, dokonce mě ani neokradli. Vážně pecka! Zdá se, že všichni studenti už jsou dávno na místě, tuším, že jsem přijela mezi posledními. Za jiných okolností by mě to štvalo, ale jsem tak unavená, že je mi to vskutku jedno…párování na sdílený pokoj podle pohlaví nechavám na uvážení managementu a nevměšuji se do toho. Hlavně mi dejte postel, a to rychle prosím…

..A jak to vypadalo následující den? Čtěte dál v následujícím článku již brzy…

Lucie Štancová
Nořím se do hlubin svého těla a učím se rozumět jazyku, kterým ke mě hovoří. Inspiruju svou cestou druhé k tomu, aby se nebáli vystoupit z řady a dovolili si být více sami sebou. Věřím, že žití v Pravdě svého Bytí, péče o duši a tělo je klíčem ke zdraví a lékem na večnou nespokojenost dostupný všem a nestojí skoro nic - pouze naši pozornost a čas.
Komentáře